BIOGRAPHY
Jmenuji se Daniela Smolík Zálešáková
Jsem umělkyně, která maluje obrazem i slovem.
Jsem žena, která věří v krásu pomalosti, sílu laskavosti a proměnlivost okamžiku.
Jsem člověk, který žije přítomností – a skrze ni tvoří.
Tvoření je pro mě přirozené jako dech.
Nevzniká z konceptu ani plánu. Rodí se z emocí, ze zážitku a z vnitřního pohybu.
Vše, co dělám – ať už jde o obraz, knihu, charitativní projekt nebo osobní rituál – vychází z jedné
hluboké potřeby: zastavit čas. Dotknout se života. Propojit se.
Miss, která se svlékla z očekávání
Když jsem v roce 2018 vyhrála titul Miss International Czech Republic, byla jsem ještě dívkou.
Byla to zkušenost, která mi otevřela dveře. Ale velmi rychle jsem pochopila, že to není cesta,
kterou se vydat.
Nechci být jen krásná. Chci být celá. Divoká. Opravdová. Ne vždy perfektní. A hlavně – svobodná.
Tahle vnitřní touha mě dovedla k tomu, kým jsem dnes.
K člověku, který se nebojí pocitu. K ženě, která nepotřebuje souhlas, aby byla slyšet. K umělkyni,
která raději tvoří ve svém vnitřním světě, než by hrála roli v cizím scénáři.
Malba jako zrcadlo duše
Maluji. Ne podle pravidel, ne podle školy, ani podle trendů.
Maluji tak, jak cítím. Jak se hýbu. Jak dýchám.
Moje obrazy jsou vrstvy – jako já.
Jsou záznamem emocí, výkřikem i pohlazením. Jsou terapií, výpovědí i modlitbou. Jsou místa,
kde realita splývá se snem, kde vášeň tančí se smutkem, kde láska není růžová, ale karmínově
syrová.
Nepotrpím si na popisné názvy, spíš na poetické pojednání. A každé plátno má svůj příběh.
Občas tanec pod vlivem červeného vína. Jindy vzpomínka na ztracenou duši. A často – hluboké,
mlčenlivé zrcadlo toho, co si netroufnu říct nahlas.
Věřím, že abstraktní vyjádření je někdy nejpřesnější formou pravdy.
A že umění nám dovoluje cítit, aniž bychom museli rozumět.
Kniha, která chutná jako život
Moje kuchařka „Dej si mě!“ není o tom, jak správně upéct cuketu nebo dochutit omáčku.
Je to kniha, která propojuje jídlo, umění, ženskost a příběh.
Každý recept je jako obraz – s náladou, s pozadím, s energií.
Každá kapitola je jako cesta – s vtipem, se vzpomínkou, s vášní.
Pro mě je vaření způsob meditace, rituál přítomnosti.
Neexistuje správně nebo špatně. Existuje teplo plotny, vůně bylinek, dotek na rtech, smích mezi
ingrediencemi.
Chtěla jsem lidem nabídnout prostor, kde se nebojí být sami sebou. Kde mohou experimentovat.
Kde vaření není výkon, ale hra.
Stejně jako při malbě – i v kuchyni se osvobozujeme.
Vaření je umění. A každé umění je osobní.
Guardian Angel – ART FOR LIFE
Žiji krásný život. A uvědomuji si to každým dnem.
Mám zdravé tělo, svobodu tvořit, domov, lásku, milujícího manžela, radost. Mám všechno.
A právě proto jsem se rozhodla něco vracet. Pomáhat těm, kteří neměli tolik štěstí jako já.
Z vděčnosti se stala pokora. Z pokory čin. A z činu nadace.
Guardian Angel je můj nadační fond.
Vznikl z hluboké vnitřní potřeby pomáhat smysluplně, konkrétně, opravdově.
Ne anonymní sbírky. Ale reálné příběhy. Reálné děti. Reálné životy.
Díky výtěžku z mé první výstavy jsme přispěli částkou 1,2 milionu Kč na transplantační program
plic FN Motol a neonatologii v Ústí nad Labem. Připravujeme nový zahraniční projekt IMANI, který
by se měl týkat výstavby domů v Africe, ale to hledíme do budoucnosti a proto si detaily nechám
pro sebe.
Ale nejde jen o čísla.
Jde o symboliku: když může umění zachránit život, dává smysl každému tahu štětcem.
ART FOR LIFE není jen slogan.
Je to moje filozofie.
Protože můžu. Protože chci. Protože vím, jaký dar život je.